Vojenská historie raného středověku je zahalena tajemstvím kdykoli dojde na velmi konkrétní detaily, mezi které patří i velikost armád a výše ztrát. Zatímco první se dá ještě jakž takže odhadnout na základě velikosti populace a ekonomického výkonu jednotlivých politických útvarů, pramenný materiál naneštěstí neposkytuje prakticky žádné údaje, na které by se dalo spolehnout jakmile dojde na vyčíslení ztracených životů. To ale neznamená, že se historici o něco takového nemohou pokusit.
Cesty, kterými se ubírá výzkum raného středověku, jsou často doslova velmi klikaté. Historik na nich může snadno zabloudit v kruhu opakujících se tvrzení, musí neustále ověřovat, co mu říkají jeho prameny a nikdy nesmí polevit v ostražitosti, protože běsi číhající v temnotách nikdy nespí.
Včasné zpracování informací je pro vojenský úspěch naprosto klíčové. Informace musí putovat z centra rozhodování na periferii a zpět rychle a bez přerušení. V opačném případě může dojít ke katastrofě nezměrných rozměrů. K jedné takové katastrofě mohlo dojít i roku 791 v Avarském kaganátu. V tomto článku ukazuji proč.
Vojenská historie je neodmyslitelně spjatá s mapami a velkými barevnými šipkami, které se na nich se železnou pravidelností objevují. To však často způsobí více škody než užitku, zvláště pak tehdy, když autor dané publikace opomene další důležité aspekty každé vojenské akce: sílu bojujících armád, jejich taktiku, strategické cíle a zvláště pak logistiku. Na všechny tyto …