Kriegsspiel se poprvé objevil v první polovině 19. století jako učební pomůcka na pruských vojenských školách. Své uplatnění ale najde i dnes a dokonce mezi civilisty: díky zasazení do historických kulis se jedná o jedinečný prostředek k poznání toho jak v praxi funguje velení armádám. Místo abstraktních frází v historických knihách se z udílení rozkazů stává velmi silný zážitek, který navíc vede k lepšímu poznání historie.
Mezi autory historických knih je možné rozlišit mezi těmi, kteří mají historické vzdělání, nadšenci bez titulu. Jedním z nadšenců je i Jim Storr, který se ve své knize pokusil převyprávět dějiny anglosaského dobytí římské Británie, a to velmi svérázným způsobem. Jedním z jeho silných argumentů je analýza anglické krajiny, slabinou je pak to, že se do práce pustil bez historického vzdělání.
Umělá inteligence se stává čím dál oblíbenějším nástrojem a těší se čím dál větší oblibě. Na stranu druhou, na záludné otázky zvědavých historiků je však stále ještě krátká.
Pod středověkým válečnictvím si většina lidí představí slavné krále a vojevůdce, velkolepá tažení a významné bitvy. Své místo v něm ale měla i zvířata, bez kterých by žádná válka nemohla vůbec proběhnout, protože středověká logistika byla prakticky zcela odkázána na sílu dobytka.
Mezinárodní reenactorské akce s sebou nesou některá specifika. Zejména se jedná o nutnost prolomit jazykovou bariéru při každém pokusu o koordinaci účastníků z více zemí. To však může přinést velmi praktické zkušenosti o tom, jak něco podobného vypadalo v raném středověku.
Vojenské neúspěchy se nevyhýbaly ani velkým a slavným říším. Dělat chyby je vlastní všem velitelům a jejich analýza je velmi cenným zdrojem informací pro vojenské historiky. Příkladem může být boj mezi Slovany a Východořímany vedenými Tatimerem, ke které došlo kvůli neschopnosti zajistit kvalitní průzkum.
K vojenské historii je možné přistupovat různě. Je možné zkoumat to, jak boj probíhal nebo to, co znamenal pro zúčastněné bojovníky a diváky. Kronika Pavla Diakona v tomto ohledu nabízí obojí: jednak ukazuje jak probíhala raně středověká bitva a jednak to, jak Langobardi pohlíželi na smrt svých padlých. Tu považovali za příležitost připomenout jejich slavné činy a zároveň mnohem temnější hlubinu zapomnění, ve které mizeli ti, kteří zahynuli mnohem méně hrdinsky anebo nešťastně…
Výzkum předmoderního vojenství má výhodu v tom, že inspiraci pro svůj výzkum může brát historik napříč širokým polem konfliktů a armád. Například pro výzkum bojů o hradiska v raném středověku se mohou hodit poznatky z období stoleté války o efektivitě luků podložené matematickými modely. Výpočty se ale musí dělat opatrně a správně, jinak mohou být výsledky velmi zvláštní…
Válečnictví raných Slovanů je fascinující téma, které pomáhá vykreslit obraz raně středověké Evropy mnohem jasnějšími barvami. Přesto není příliš dobře prozkoumané, a proto tento článek rozebírá jednu z bitev, které svedli Langobardi se Slovany na začátku osmého století, a to, co z jejího průběhu můžeme vyvodit o obecných zákonitostech raně středověkého válečnictví.
Stepní vojenství je velmi populární fenomén, o jehož oblibu se postarali zvláště Mongolové. Mongolské výboje ale představovaly pouze zlomek stepní historie a staletí, která předcházela jejich vzestupu a následovala po jejich pozvolném úpadku jsou ale plná významných událostí a překotného vývoje vojenství ve stepi a přilehlých oblastech. Vztahem usedlých a kočovných kultur, které se prostřednictvím vzájemných bojů silně ovlivňovaly se zabýval i David Graff a jeho práce si rozhodně zaslouží pozornost.