Nejméně zkoumanou a nejhůře popsanou složkou raně středověkých armád jsou jejich vzdušná vojska, která měla značný vliv na podobu dobového válečnictví. Jejich výzkum přitom není příliš obtížným a nabízí velmi široké možnosti pro kohokoli, kdo má zájem vyniknout mezi historiky raného středověku, což ostatně ukazuje tento článek.
Včasné zpracování informací je pro vojenský úspěch naprosto klíčové. Informace musí putovat z centra rozhodování na periferii a zpět rychle a bez přerušení. V opačném případě může dojít ke katastrofě nezměrných rozměrů. K jedné takové katastrofě mohlo dojít i roku 791 v Avarském kaganátu. V tomto článku ukazuji proč.
Jedním z cílů tohoto blogu je mapovat můj výzkum a publikovat k prodiskutování s ostatními některé myšlenky, ke kterým se v jeho průběhu dostanu. V současné době se většina mých historických aktivit točí okolo sepisování bakalářské práce. O čem bude, a ve kterém stádiu psaní se právě teď nacházím, prozrazuje tento článek.
Zkoumání vojenských dějin ve starších dějinách s sebou nese otázku zda dávní vojevůdci a politici přemýšleli nad válkou a mírem stejně jako my dnes. Jedním z těch, kteří soudí, že ano, je i Edward Luttwak, který se zabýval grad strategy Římanů.
Vojenská historie je neodmyslitelně spjatá s mapami a velkými barevnými šipkami, které se na nich se železnou pravidelností objevují. To však často způsobí více škody než užitku, zvláště pak tehdy, když autor dané publikace opomene další důležité aspekty každé vojenské akce: sílu bojujících armád, jejich taktiku, strategické cíle a zvláště pak logistiku. Na všechny tyto …