Některé historické knihy dosáhnou ve svém oboru statutu legend. Díky tomu jsou čteny i po desetiletích a pokud se student zeptá na to, co si k danému tématu přečíst, dostane se mu odpovědi, že na jeho otázku už odpověděl jistý klasik. Příkladem takové knihy může být Neděle u Bouvines George Dubyho, se kterou je ale spojeno až příliš mnoho problémů…
Kriegsspiel se poprvé objevil v první polovině 19. století jako učební pomůcka na pruských vojenských školách. Své uplatnění ale najde i dnes a dokonce mezi civilisty: díky zasazení do historických kulis se jedná o jedinečný prostředek k poznání toho jak v praxi funguje velení armádám. Místo abstraktních frází v historických knihách se z udílení rozkazů stává velmi silný zážitek, který navíc vede k lepšímu poznání historie.
Pod středověkým válečnictvím si většina lidí představí slavné krále a vojevůdce, velkolepá tažení a významné bitvy. Své místo v něm ale měla i zvířata, bez kterých by žádná válka nemohla vůbec proběhnout, protože středověká logistika byla prakticky zcela odkázána na sílu dobytka.
Mezinárodní reenactorské akce s sebou nesou některá specifika. Zejména se jedná o nutnost prolomit jazykovou bariéru při každém pokusu o koordinaci účastníků z více zemí. To však může přinést velmi praktické zkušenosti o tom, jak něco podobného vypadalo v raném středověku.
V polovině června se v pohanské komunitě připomíná dobytí Arkony dánskými vojsky, které ukončilo nezávislost ostrovního knížectví a tamního Svatovítova kultu. Při připomínkách se však objevují dvě rozdílná data, kdy pevnost padla a je potřeba rozhodnout, které z nich je správné.
Sámova říše je oblíbené téma mezi historickými nadšenci, publicisty a bloggery. Jen málokdo z nich ale pracuje se novou literaturou, která se tomuto tématu věnuje. A proto vznikl tento článek, který mapuje články a knihy věnující se Sámovi a jeho době.
Vojenské neúspěchy se nevyhýbaly ani velkým a slavným říším. Dělat chyby je vlastní všem velitelům a jejich analýza je velmi cenným zdrojem informací pro vojenské historiky. Příkladem může být boj mezi Slovany a Východořímany vedenými Tatimerem, ke které došlo kvůli neschopnosti zajistit kvalitní průzkum.
Raně středověké kroniky uchovávají vzpomínky na mnoho podivných bitev. Jednou z nich je i střetnutí mezi vévodou Ferdulfem a jeho 25 muži na straně jedné a 5 000 Slovany na straně druhé. Jak tato podivná bitva mohla proběhnout ve skutečnosti a co nám říká o svých současnících rozebírá tento článek.
K vojenské historii je možné přistupovat různě. Je možné zkoumat to, jak boj probíhal nebo to, co znamenal pro zúčastněné bojovníky a diváky. Kronika Pavla Diakona v tomto ohledu nabízí obojí: jednak ukazuje jak probíhala raně středověká bitva a jednak to, jak Langobardi pohlíželi na smrt svých padlých. Tu považovali za příležitost připomenout jejich slavné činy a zároveň mnohem temnější hlubinu zapomnění, ve které mizeli ti, kteří zahynuli mnohem méně hrdinsky anebo nešťastně…
Gryfové si vydobyli své místo v mytologii mnoha kultur Eurasie a naskýtá se otázka, co stálo za vznikem pověstí, ve kterých mají roli strážců pokladu. Jedno možné vysvětlení staví na jejich podobnosti s dinosaury, ovšem to vytváří více problémů než vysvětluje.