Raně středověké kroniky uchovávají vzpomínky na mnoho podivných bitev. Jednou z nich je i střetnutí mezi vévodou Ferdulfem a jeho 25 muži na straně jedné a 5 000 Slovany na straně druhé. Jak tato podivná bitva mohla proběhnout ve skutečnosti a co nám říká o svých současnících rozebírá tento článek.
K vojenské historii je možné přistupovat různě. Je možné zkoumat to, jak boj probíhal nebo to, co znamenal pro zúčastněné bojovníky a diváky. Kronika Pavla Diakona v tomto ohledu nabízí obojí: jednak ukazuje jak probíhala raně středověká bitva a jednak to, jak Langobardi pohlíželi na smrt svých padlých. Tu považovali za příležitost připomenout jejich slavné činy a zároveň mnohem temnější hlubinu zapomnění, ve které mizeli ti, kteří zahynuli mnohem méně hrdinsky anebo nešťastně…
Gryfové si vydobyli své místo v mytologii mnoha kultur Eurasie a naskýtá se otázka, co stálo za vznikem pověstí, ve kterých mají roli strážců pokladu. Jedno možné vysvětlení staví na jejich podobnosti s dinosaury, ovšem to vytváří více problémů než vysvětluje.
Výzkum předmoderního vojenství má výhodu v tom, že inspiraci pro svůj výzkum může brát historik napříč širokým polem konfliktů a armád. Například pro výzkum bojů o hradiska v raném středověku se mohou hodit poznatky z období stoleté války o efektivitě luků podložené matematickými modely. Výpočty se ale musí dělat opatrně a správně, jinak mohou být výsledky velmi zvláštní…
Válečnictví raných Slovanů je fascinující téma, které pomáhá vykreslit obraz raně středověké Evropy mnohem jasnějšími barvami. Přesto není příliš dobře prozkoumané, a proto tento článek rozebírá jednu z bitev, které svedli Langobardi se Slovany na začátku osmého století, a to, co z jejího průběhu můžeme vyvodit o obecných zákonitostech raně středověkého válečnictví.
Stepní vojenství je velmi populární fenomén, o jehož oblibu se postarali zvláště Mongolové. Mongolské výboje ale představovaly pouze zlomek stepní historie a staletí, která předcházela jejich vzestupu a následovala po jejich pozvolném úpadku jsou ale plná významných událostí a překotného vývoje vojenství ve stepi a přilehlých oblastech. Vztahem usedlých a kočovných kultur, které se prostřednictvím vzájemných bojů silně ovlivňovaly se zabýval i David Graff a jeho práce si rozhodně zaslouží pozornost.
Vojenská historie raného středověku je zahalena tajemstvím kdykoli dojde na velmi konkrétní detaily, mezi které patří i velikost armád a výše ztrát. Zatímco první se dá ještě jakž takže odhadnout na základě velikosti populace a ekonomického výkonu jednotlivých politických útvarů, pramenný materiál naneštěstí neposkytuje prakticky žádné údaje, na které by se dalo spolehnout jakmile dojde na vyčíslení ztracených životů. To ale neznamená, že se historici o něco takového nemohou pokusit.
Cesty, kterými se ubírá výzkum raného středověku, jsou často doslova velmi klikaté. Historik na nich může snadno zabloudit v kruhu opakujících se tvrzení, musí neustále ověřovat, co mu říkají jeho prameny a nikdy nesmí polevit v ostražitosti, protože běsi číhající v temnotách nikdy nespí.
Od posledního updatu Slovanologie už uplynulo skoro půl roku nabitého událostmi: sáhl jsem si na první úspěchy v akademické obci a přestěhoval blog z jednoho hostingu na druhý, a tak je na čase se za tím vším ohlédnout a podívat se do blízké budoucnosti. Podzimní update k výzkumu, blogu a souvisejícím věcem je tady!
Nejméně zkoumanou a nejhůře popsanou složkou raně středověkých armád jsou jejich vzdušná vojska, která měla značný vliv na podobu dobového válečnictví. Jejich výzkum přitom není příliš obtížným a nabízí velmi široké možnosti pro kohokoli, kdo má zájem vyniknout mezi historiky raného středověku, což ostatně ukazuje tento článek.