K vojenské historii je možné přistupovat různě. Je možné zkoumat to, jak boj probíhal nebo to, co znamenal pro zúčastněné bojovníky a diváky. Kronika Pavla Diakona v tomto ohledu nabízí obojí: jednak ukazuje jak probíhala raně středověká bitva a jednak to, jak Langobardi pohlíželi na smrt svých padlých. Tu považovali za příležitost připomenout jejich slavné činy a zároveň mnohem temnější hlubinu zapomnění, ve které mizeli ti, kteří zahynuli mnohem méně hrdinsky anebo nešťastně…
Gryfové si vydobyli své místo v mytologii mnoha kultur Eurasie a naskýtá se otázka, co stálo za vznikem pověstí, ve kterých mají roli strážců pokladu. Jedno možné vysvětlení staví na jejich podobnosti s dinosaury, ovšem to vytváří více problémů než vysvětluje.
Výzkum předmoderního vojenství má výhodu v tom, že inspiraci pro svůj výzkum může brát historik napříč širokým polem konfliktů a armád. Například pro výzkum bojů o hradiska v raném středověku se mohou hodit poznatky z období stoleté války o efektivitě luků podložené matematickými modely. Výpočty se ale musí dělat opatrně a správně, jinak mohou být výsledky velmi zvláštní…
Válečnictví raných Slovanů je fascinující téma, které pomáhá vykreslit obraz raně středověké Evropy mnohem jasnějšími barvami. Přesto není příliš dobře prozkoumané, a proto tento článek rozebírá jednu z bitev, které svedli Langobardi se Slovany na začátku osmého století, a to, co z jejího průběhu můžeme vyvodit o obecných zákonitostech raně středověkého válečnictví.
Stepní vojenství je velmi populární fenomén, o jehož oblibu se postarali zvláště Mongolové. Mongolské výboje ale představovaly pouze zlomek stepní historie a staletí, která předcházela jejich vzestupu a následovala po jejich pozvolném úpadku jsou ale plná významných událostí a překotného vývoje vojenství ve stepi a přilehlých oblastech. Vztahem usedlých a kočovných kultur, které se prostřednictvím vzájemných bojů silně ovlivňovaly se zabýval i David Graff a jeho práce si rozhodně zaslouží pozornost.
Vojenská historie raného středověku je zahalena tajemstvím kdykoli dojde na velmi konkrétní detaily, mezi které patří i velikost armád a výše ztrát. Zatímco první se dá ještě jakž takže odhadnout na základě velikosti populace a ekonomického výkonu jednotlivých politických útvarů, pramenný materiál naneštěstí neposkytuje prakticky žádné údaje, na které by se dalo spolehnout jakmile dojde na vyčíslení ztracených životů. To ale neznamená, že se historici o něco takového nemohou pokusit.
Cesty, kterými se ubírá výzkum raného středověku, jsou často doslova velmi klikaté. Historik na nich může snadno zabloudit v kruhu opakujících se tvrzení, musí neustále ověřovat, co mu říkají jeho prameny a nikdy nesmí polevit v ostražitosti, protože běsi číhající v temnotách nikdy nespí.
Od posledního updatu Slovanologie už uplynulo skoro půl roku nabitého událostmi: sáhl jsem si na první úspěchy v akademické obci a přestěhoval blog z jednoho hostingu na druhý, a tak je na čase se za tím vším ohlédnout a podívat se do blízké budoucnosti. Podzimní update k výzkumu, blogu a souvisejícím věcem je tady!
Nejméně zkoumanou a nejhůře popsanou složkou raně středověkých armád jsou jejich vzdušná vojska, která měla značný vliv na podobu dobového válečnictví. Jejich výzkum přitom není příliš obtížným a nabízí velmi široké možnosti pro kohokoli, kdo má zájem vyniknout mezi historiky raného středověku, což ostatně ukazuje tento článek.
Včasné zpracování informací je pro vojenský úspěch naprosto klíčové. Informace musí putovat z centra rozhodování na periferii a zpět rychle a bez přerušení. V opačném případě může dojít ke katastrofě nezměrných rozměrů. K jedné takové katastrofě mohlo dojít i roku 791 v Avarském kaganátu. V tomto článku ukazuji proč.