Vojenské neúspěchy se nevyhýbaly ani velkým a slavným říším. Dělat chyby je vlastní všem velitelům a jejich analýza je velmi cenným zdrojem informací pro vojenské historiky. Příkladem může být boj mezi Slovany a Východořímany vedenými Tatimerem, ke které došlo kvůli neschopnosti zajistit kvalitní průzkum.
Raně středověké kroniky uchovávají vzpomínky na mnoho podivných bitev. Jednou z nich je i střetnutí mezi vévodou Ferdulfem a jeho 25 muži na straně jedné a 5 000 Slovany na straně druhé. Jak tato podivná bitva mohla proběhnout ve skutečnosti a co nám říká o svých současnících rozebírá tento článek.
K vojenské historii je možné přistupovat různě. Je možné zkoumat to, jak boj probíhal nebo to, co znamenal pro zúčastněné bojovníky a diváky. Kronika Pavla Diakona v tomto ohledu nabízí obojí: jednak ukazuje jak probíhala raně středověká bitva a jednak to, jak Langobardi pohlíželi na smrt svých padlých. Tu považovali za příležitost připomenout jejich slavné činy a zároveň mnohem temnější hlubinu zapomnění, ve které mizeli ti, kteří zahynuli mnohem méně hrdinsky anebo nešťastně…
Válečnictví raných Slovanů je fascinující téma, které pomáhá vykreslit obraz raně středověké Evropy mnohem jasnějšími barvami. Přesto není příliš dobře prozkoumané, a proto tento článek rozebírá jednu z bitev, které svedli Langobardi se Slovany na začátku osmého století, a to, co z jejího průběhu můžeme vyvodit o obecných zákonitostech raně středověkého válečnictví.