V minulém příspěvku jsem se věnoval roli dobytka v raně středověké logistice. Diskuse k článku se rozjela hlavně na Palbě a objevila se v ní i odpověď umělé inteligence na dotaz směřující k údržbě vozového parku na tažení. Informace, které obsahovala, ale byly až příliš krásné na to, aby mohly být pravdivé – zejména čísla týkající ujetých kilometrů mezi opravami a údržbou byla až podezřele konkrétní. Obával jsem se proto, že se jedná o klasický případ halucinujícího modelu.

Naděje ale umírá poslední, což mě dovedlo až k rozhodnutí vyzkoušet další modely se stejnou otázkou. Výsledky však byly víceméně podobné, i když spíše než o halucinace šlo o Sny v čarodějnickém domě. Menší modely, které mi běží na notebooku, sice dokázaly sepsat něco, co připomínalo použitelnou odpověď, zdroje si ale zcela vymyslely. Kvalita jejich odpovědí ale byla ovlivněna výkonem počítače, který není v mém případě příliš velký. Chtěl jsem proto vyzkoušet ještě model fungující na solidní serverové infrastruktuře, konkrétně Lumo.

Výsledky byly fantastické, AI mi poskytlo přesně ty informace, které jsem potřeboval: nyní jsem již věděl jak často v různých armádách kontrolovali důstojníci stav vozů a jak často je posílali na opravy. Zjistil jsem dokonce, jak rozsáhlé tyto opravy byly a že čas od času bylo potřeba vyměnit i celý podvozek. Jedinými zdroji, ke kterým se Lumo mohlo odkázat, však byly linky vedoucí na neexistující adresy, odkazy na antikvariáty prodávající nesouvisející knihy a stránky věnující se většinou úplně jiným tématům. Prošel jsem je všechny a další čas jsem strávil manuálním hledáním publikací, které mi Lumo nabízelo, ale bez výsledku. Jedinou užitečnou stopou byla jedna starší příručka americké armády, která se může někdy hodit a na kterou bych asi jinak nenarazil, s mým původním dotazem nemá ale prakticky nic společného.

Jinými slovy, všechno, co umělá inteligence napsala, bylo špatně.

Na stranu druhou, bez ohledu na to, jak moc LLMka v této věci halucinují, v jednom mají pravdu. O voze se musel někdo starat a materiály, ze kterých byly postaveny, degradují. Máme tedy před sebou další „known unknown“ předmoderního vojenství. Víme, že v minulosti museli vojáci řešit problémy způsobené omezenou životností materiálu, ale nevíme, jak to dělali. Jako kultura jsme jednoduše zapomněli, co vozy vydrží a prameny to – stejně jako většinu užitečných detailů z dějin každodennosti – prakticky zcela opomíjí.

Zapomínání takových detailů je nicméně ve společnosti běžné a je čím dál rychlejší tím, jak se vyvíjí technologie, na které jsme čím dál tím více závislí. Zatímco ještě před několika desetiletími byly vozy tažené koňmi součástí každodenního života, dnes se jedná o naprostou raritu pro turisty, kteří chtějí vidět centra evropských měst z jiné perspektivy. Je to daň, kterou platíme za náš životní styl a protože se týká prakticky jen historiků, myslím, že je to velmi přijatelná cena. Nejsme navíc ale v naprosté tmě: k dispozici máme metody, které nám umožňují poznat některé aspekty historické každodennosti na vlastní kůži, takže existují způsoby, jak proniknout i do této problematiky.

Každopádně je nasnadě domnívat se, že raně středověké vojenství bylo bez ohledu na kulturní okruh mnohem komplexnější než jak se domnívá například David Graff. Všechny armády, které používaly vozy, musely zřejmě mít i fungující organizaci těch, kteří se o ně starali. Víme, že se vozy opotřebovávají a víme, že logistika mnoha armád na nich byla zcela závislá. Také víme, že to věděli i lidé v raném středověku a že s tím museli něco dělat. Už jenom fakt, že vůbec probíhaly vojenské výpravy, nám tedy naznačuje, že ve slepém úhlu pramenů vykonávaly svou nekonečnou práci celé armády řemeslníků a logistiků, bez kterých by se předmoderní armády nepohnuly ani o jednu jedinou míli. Za tuto lekci čas strávený opakováním promptů a dohledáváním zdrojů stál.

Kromě toho jsem si ze zkoušky umělé inteligence jako výzkumného pomocníka odnesl ještě jeden postřeh. LLMka mohou své uživatele občas zavést k zajímavému prameni. Díky Lumu jsem našel General regulations for the Army vydané ve Filadelfii roku 1821. Nejsem si teď moc jistý tím, k čemu by se mi teď přesně mohl hodit, ale něco mi říká, že ho někdy upotřebím. Jsou ale i mnohem efektivnější cesty jak se dostat k historickému materiálu.

Data je tedy potřeba hledat jinde. Napadlo mě, že by dobrou analogií mohly být vozy používané některými moderními armádami (myslel jsem hlavně na Wehrmacht, ale týká se to prakticky všech vojenských uskupení do nástupu masové mechanizace a motorizace v průběhu druhé světové války), ale Alfik mi na Palbě velmi rychle ukázal, že ani to nebude moc dobrý nápad. Konstrukce vozů z počátku dvacátého století je úplně jiná než ta středověká.

Jako poměrně dobrý zdroj by se mohly ukázat cestopisy z 19. století, které jinak historikům velmi dobře a ochotně otevírají naprosto fascinující svět předmoderního cestování. Prameny osobní a narativní povahy z doby kolonizace amerického západu by mohly přinést důležité poznatky o tom, co takový vůz vydrží a jak se o něj jeho posádka musí starat, nicméně na takový výzkum v současné chvíli nemám kapacitu a bylo získané údaje by bylo potřeba velmi upravit pro potřeby raného středověku: vozy amerických osadníků jsou technicky úplně jiná vozidla než to, co měl k dispozici Karel Veliký. Určité styčné plochy by ale mezi nimi mohly být.

Jak se zdá, s tím mi ale umělá inteligence nepomůže, a tak nezbývá než se vrátit ke starým a osvědčeným metodám a LLMka si nechat na to, k čemu se hodí nejvíce: jako praktického korektora a pomocníka s vyhledáváním ve velkých kvantech textu.